Jsem to prostě já....

Nadšeně propaguji zdravý životní styl, nedržím žádnou dietu,sportuji tak, aby mě to bavilo a přiměřeně svému věku,dělám jenom ty věci, které považuji za správné,snažím se lidem říkat pravdu, i když je to někdy nepříjemné, nesnáším přetvářku.

Kdo jsem: jsem žena, maminka, manželka, dcera, majitelka psa, kamarádka, sportovec tělem i duší a v neposlední řadě také konzultant pro výživu a zdravý životní styl.

Proč mám tento web: ve své podstatě jsem introvert, ale protože jsem se vrhla do podnikání v oboru, který není úplně obvyklý, ráda s vámi budu sdílet své poznatky ze zdravého světa.

Co vám chci vlastně říct: během svého života jsem se dozvěděla tolik zajímavých informací o stravě a lidském těle, že bych se o to s Vámi chtěla podělit. Neustále pracuji na  sbírání informací a připravuji pro vás ebook, který bude unikátem na našem trhu.

Moje Motto: Není to totéž, když někdo dělá totéž

Kdo jsem???

Co dělám a proč???

 

 

Tuto otázku jsem si kladla často. Často jsem se sebe sama ptala, co bych vlastně chtěla v životě dělat. Začalo to, jak jinak, v osmé třídě základní školy, kdy jsem se musela rozhodnout, na jakou střední školu chci jít. Protože od narození neslyším na levé ucho, bylo mi lékařem doporučeno, že mé budoucí zaměstnání by mělo být pokud možno v tichém a klidném prostředí. Vždycky mě bavila chemie a různé chemické pokusy, tak jsem si řekla, že to zkusím na farmaceutickou laborantku. Bohužel v té době brali studenty jen se samýma jedničkama, což jsem neměla. Už si moc nepamatuji, jaká byla druhá varianta, ale dopadlo to tak, že jsem nastoupila na čtyřletý obor kuchař s maturitou.

Studiem jsem proplula bez problémů a docela hladce a stala se tak kuchařkou. Vaření mě vlastně baví, ale jako povolání mě to neuspokojovalo. Po pár měsících střídání několika restaurací jsem se rozhodla, že to není nic pro mě a šla jsem raději na pomaturitní studium německého jazyka. Než jsem si stihla udělat státní zkoušku, podařilo se mi získat slušné zaměstnání ve státním podniku a tak jsem se stala „kancelářskou krysou“ .

První dva roky mě to docela bavilo, nemusela jsem stát u sporáku a nebyla jsem věčně načichlá přepáleným olejem. Další dva roky už jsem ale přemýšlela, jak to změnit a jak dělat něco jiného, ale všichni říkali, nebuď blbá - za ty prachy sedíš pěkně v teplíčku, co víc si přát? Jelikož jsem byla mladá a neměla jsem nejmenší tušení, co se svým životem, nechala jsem to plynout další dva roky.

Pak mě naštěstí „zachránilo“ moje těhotenství a to byla ta nejlepší změna, jakou jsem si mohla přát. Narodila se mi krásná dcera a začaly se dít věci. Vždycky se říká, že když přijde na svět nový člověk, musí jiný odejít, aby se to „vyrovnalo“. Tím člověkem, který odešel pár dní po narození naší dcery, byla bohužel manželova babička. Zůstal po ní dům, který jsme po nějaké době začali opravovat a dnes je to NÁŠ dům. Už od malička jsem si přála za muže fotbalistu, velký dům a velkého psa. Všechno jsem si splnila a tak jsem byla několik let spokojená.

Po mateřské dovolené jsem nastoupila do práce, a protože jako každá matka, která vypadne na pár let z pracovního procesu, jsem si nevěřila, vzala jsem místo operátora balení v místní firmě. Jak už to u mě bývá, za dva roky už mi to nestačilo a chtěla jsem změnu. Zrovna se v té době naskytla možnost přesunu na jinou pracovní pozici, což jsem s povděkem přijala. Za další dva roky už mě zase pálila židle a chtěla jsem výše. Protože jako věčný student jsem se celou dobu pilně učila anglicky, hodilo se mi to při výběrovém řízení na pozici, kterou dělám dosud v kanceláři téže firmy již pátým rokem.

Zhruba před rokem se ale stala zásadní změna v mém životě, která mi dala zase skoro ztracený smysl pracovního života. S mou dlouholetou kamarádkou  Radkou Odstrčilíkovou jsme se vždycky bavily o tom, co je nového ve světě zdraví, posílaly si zajímavé odkazy o stravě, o tom, jak se vyhnout nemocem a mít kontrolu sám nad sebou, jak nalézt tu vnitřní rovnováhu. A pak se to stalo – jednoho krásného dne mi Radka řekla: chtěla bych časem zvětšit svou poradnu a hledám schopné lidi, jdeš do toho se mnou? A já jsem na ni zírala a říkala, a to by jako šlo?

Co pro to musím udělat?

Co všechno následovalo, se můžete dozvědět, pokud si stáhnete můj ebook zdarma.